Dnešní noc potvrdila naši teorii, že pokud chrníme pohromadě já, Lukáš a Adam, znamená to pro všechny zúčastněné kvalitní spánek i v jinak spartánských podmínkách. Poprvé byla tato teze formulována po cestě nočním vlakem do Mojkovače, kdy jsme si v úzké a přeplněné chodbičce pořádně schrupli až nad ránem poté, co jsme se do prapodivného prostorově úsporného útvaru poskládali právě my tři. Wendy mezi námi naštěstí magii našeho schrupnutí nenarušila a tak i když jsme se museli v našem stanu namísto obvyklých tří tísnit ve čtyřech, ráno jsme se probudili překvapivě svěží.

Po obvyklých ranních procedurách nic nebránilo tomu, abychom ve dvou skupinách nastoupili cestu do doliny s optimistickým názvem Dobri do. Spolu s námi ji nastoupil i mírně vychrtlý pes neurčité rasy i jména. Nový společník se přidal ke skupině, jež toho po včerejšku měla evidentně málo a vzala to rozkošným, většinou přímým stoupáním zpestřeným dalšími boulderovými vložkami na horu Prutaš (2393 m. n. m.). Tato úderná jednotka čítala i jedinou statečnou dívku – Wendy. Janka, Verča a Matej se raději vydali kratší a nižší cestou.

Dřina skupiny testující netušené možnosti psa velehorského nezůstala bez odměny. Po stoupání krásnými vysokohorskými loukami oplývajícími nejroztodivnější květenou, procvičení lezeckých dovedností a odpočinku u kamenného okna ala Yellowstonský park se nám otevřel opět zcela nový pohled na dosud nespatřené části Černé hory ležící na druhé straně Durmitoru. Jíž jsem jednou zmiňoval různotvárnost tohoto pohoří. V minulých dnech jsme toho do fotografického portfolia zdejší přírody přidali více než dost a dnes přibyly další položky. Kromě již popisovaných jsou to výhled na jakýsi pomuchlaný koberec země, který skrývá i náš další cíl – kaňon řeky Komárnice, a především samotná hora Prutaš. Knižní průvodce se o ní zmiňoval jako o geologickém skvostu a my jak jsme stoupali blíž a blíž k vrcholu, čím dál více nechápali proč. Ze strany od Škrčského jezera se skutečně žádný zázrak nekoná, ovšem stačí přejít vrcholovou kótu a podívat se na Prutaš z druhé strany, abyste uzřeli téměř svislé kamenné bloky připomínající obří pořadač DVDček, který někdo vytvořil pročísnutím hory hřebenem. Tak jsme i my obdivně vydechli nad tímto výjevem a spolu se psem se vydali na sestup do Dobri do a setkání s druhou částí expedice.

Zhruba v polovině jsme potkali nějaká ta stáda ovcí pohybující se v terénu, kde, jak poznamenal náš odborník přes nebezpečnou zvěř Aleš, bychom už mohli mít co do činění s oblíbenou černohorskou zmijí – tedy zmijí růžkatou. Tento roztomilý a jedovatý had je ve zdejší krajině celkem hojně rozšířen a chybu neudělá nikdo, kdo si bude dávat bacha kam šlape. Přesto, že jsme se údajně pohybovali po zmijím rejdišti, na žádného agresivního ba ani jakéhokoliv jiného plaza jsme zatím nenarazili a zdárně se shledali s čekající skupinou.

Společně jsme pak popošli k potoku ženoucímu své vody napříč pastvinou, která se v jednom rohu propadala a spolu se skálami po obou stranách přecházela v kaňon řeky Komárnice. Ten jsme podrobili rychlému průzkumu, jenž odhalil, že oproti všem předpokladům zde neteče žádná voda (pár stojatých kaluží nepočítaje). Alespoň jsme zde nasbírali trochu suché kleče na oheň, jahod na zub a máty na čaj. Stany jsme rozbili na pastvině tam, kde zrovna nepřekážely ovce. S romantickým výhledem na pasoucí se různorodý dobytek, koně a psa vylizujícího naše ešusy (aspoň se pak líp myly) expedice hromadně povečeřela, probrala světová témata a odebrala se na kutě. Sice jsem původně koketoval s myšlenkou noci pod širákem, ale ranní návštěva bůh-ví-co-přežvykující krávy, která se přišla podívat, kdo že se jí to usadil na jídle, mě výjimečně utvrdila o správnosti volby schovat se do stanu a vyhnout se tak láskyplnému ochutnávajícímu probuzení dobytčím obyvatelem.

---

Itinerář

Trasa přes Prutaš (celá pěšky): chata nad Škrčským jezerem – Prutaš – pastvina v Dobri do

Přechod přes Prutaš je rozhodně doporučeníhodnou (a opět značenou) záležitostí. Úvodní krpál sice dá zabrat, ale pak už jsou jen krásné louky, skalnaté útvary, samotná hora, kousek pochodu po hřebínku a svižný sestup.

Skrze Dobri do vede asfaltová silnice okolo Durmitoru. Často zde parkují jednodenní výletníci. Pokud chcete pokračovat ke Komárnici, stačí tuto cestu přejít, podle mapy tipnout správnou pěšinu (nebo to vzít napříč pastvinou) a dojít k ústí kaňonu. Přes pastvinu vede potok, u kterého se dá příjemně utábořit. Nikdo nás nevyháněl. Jen není dobré rozbít stany v místě, kde k vodě chodí pít ovce (zřetelný brod). My jsme po majitelově intervenci popošli kousíček směrem ke kaňonu. Ještě dál po proudu potoka je příjemná koupací tůň.

Černá hora (2523 – 0 m. n. m.): den pátý – Nesnadné jsou cesty horalovy <<< >>> Černá hora (2523 – 0 m. n. m.): den sedmý – Místa kde turistu neutopíš