Rumunsko 2008 (Banát, Godeanu, Retezat): den šestý – Koštovačka dopravních prostředků

Tento den jsme strávili v různých dopravních prostředcích rozličného komfortu. Cílem bylo dostat se do podhorské vesničky Cierna Sat, odkud se dá nastoupit na pohoří Godeanu.

Stopování jsme po předchozích zkušenostech rovnou vzdali. Dopoledne se prachsprostě prolenošilo ve troše stínu, kterou nabídl dřevěný plotek u Dunaje, a k poledni jsme se odebrali před obchod na domnělou zastávku autobusu. Kupodivu se před druhou hodinou odpolední skutečně přikodrcal bílý mikrobus. Už při příjezdu byl poměrně plný. Několik místních a my s bagáží pak zaplnilo vnitřní prostory někde mezi únosným maximem a hranicí přežití. Tři hodiny po hrbolaté necestě (asfaltka brzy skončila a vystřídala ji prašná nerovná silnička) byly těžkou zkouškou všech tělesných součástí, kterými jsme udržovali kontakt s mikrobusem (kousky zadnic, nohy, ruce, záda – každý podle možností). Zhruba čtyřicetistupňové vedro uvnitř už byl jen nepodstatný detail.
(Celý příspěvek…)

Rumunsko 2008 (Banát, Godeanu, Retezat): den pátý – O Češích, Srbech a Rumunech na břehu Dunaje

Den přímo nabitý zážitky a šílenostmi. Ale popořadě. Ráno jsem spáchal tento deníkový zápis:

Do Liubcové půjdem až dnes. Verča zcela evidentně nebyla pochoduschopná a abych se přiznal ani mi by to nepřidalo. Strávili jsme tedy poklidný den na tábořišti u potoka. Spalo se, hrály se hry… Večer někteří z nás vyděšeni představou další stísněné noci ve stanu, připravili si ležení na mostě. Já se Zelím i záložní protidešťový kryt pod mostem, který naštěstí zůstal nevyužit. Nutno říci, že jsem se zde vyspal zatím nejlíp za celou dobu výpravy. Asi jedinou skvrnou této noci bylo časné nadranní probuzení. Nejdříve jsem nechápal, proč se mnou Janča tak zuřivě cloumá, ale reflektory na nás jedoucího auta mi vnukly tu správnou myšlenku. Auto naštěstí zastavilo kousek před námi. Vylezli z něj dva Rumuni a pět psů. Po zuřivé diskuzi zmizeli všichni v lese. Teď je ráno a vrátil se zatím jen jeden pes. Po druhém probuzení Jana pohotově překřtila naši výpravu na „Pochod marodů“. Verča už je celkem v cajku, i já si své odležel už včera, ale směnu po nás převzali jiní. Z Petera to jde vrchem a z Jendy zase spodem. Eva se cítí nějaká zesláblá. Včera nadhozené alternativní plány pokračování expedice nejspíš přijdou vhod. Už se těším na vousaté popy a opevněné kláštery.

Evidentně něco o zákazu a místu odpočinku, jenže mate nás ta šipka.
(Celý příspěvek…)

Rumunsko 2008 (Banát, Godeanu, Retezat): den čtvrtý – Lazaři

Tady se dostáváme ke kameni úrazu naší výpravy. Minimálně stan můj a Peterův projevil sice slušnou voděodolnost, ovšem lehce nedostačující kapacitu. Když mi jej kamarádka s ujištěním, že je pro dva, půjčovala, zapomněla evidentně dodat, že ti dva musí být buď trpaslíci nebo milenci. Ani čtyřkový stan, okupovaný Verčou, Jankou, Martinem a Zelím nezdál se býti dosti prostorným. Těsno dokonce vyhnalo holky na chvíli ven na zmoklou trávu. Když se ke všemu přidalo nesnesitelné vedro, každý si snadno domyslí, že se noc dá strávit i pohodlněji.

Je to tak. Od té památné noci, kdy jsme se dusili jak kuřata na pánvi a celou noc se k sobě tulili více, než by bylo bezpodmínečně nutné, mám na stan krom nepromokavosti a lehkosti další požadavek, a tím je prostornost.
(Celý příspěvek…)

Rumunsko 2008 (Banát, Godeanu, Retezat): den třetí – Na suchu

Hned po ránu jsme cvičně nabrali kolektivní skluz oproti původní představě. Nakonec se ale odchod odehrál v přijatelném čase. Staří známí separatisti dokonce nedočkavě vyrazili vstříc Rovensku o dvě minuty dříve, snad aby neztratili ani vteřinu drahocenného času. My jeskyňáři jsme se vydali na pochod hned za nimi. Dopadlo to paradoxně tak, že o nějakou tu hodinku později doháněli oni nás. Někde špatně odbočili a symbolicky zrovna, když jsme je vesele pomlouvali, něco za námi zafunělo a oni to Peter s Jendou a Evou alias párem.

Chvíli to vypadalo, že se výprava definitivně rozdělila na dvě poloviny s různými cíly. Ač separatisti vyšli jen chvíli před námi, naháněli jsme je (a následně oni nás) půl dne. Tak jsme si příšerného vedra užívali v menší skupince a omezili počet lidí, se kterými jsme se museli dělit o vodu. Třetí den byl jediným, kdy jsme o životodárnou tekutinu pocítili silnější nouzi. Standardní výbava dvou jeden a půl litrových flašek vždy dokázala vydržet od zdroje ke zdroji, jen na cestě do Rovenska se zdroje ukázaly býti od sebe mnohem dál a k tomu švestkový sad projevil svou jednu malou, ale zásadní vadu. Nenašli jsme zde pitnou vodu. Pití z poměrně velkého potoka se nikomu nechtělo riskovat a tak jsme vyrazili na cestu se zbytky z minulého dne a s vírou, že brzy určitě na nějakou studánku narazíme. Chyba lávky.
(Celý příspěvek…)

Rumunsko 2008 (Banát, Godeanu, Retezat): den druhý – Po stopách předků

Ráno nás vzbudilo vyzvánění zvonů a pohřební zpěvy. Soudě dle stáří obyvatel a čerstvých náhrobků na hřbitově nebudou zde funusy úplně ojedinělou kratochvílí.

Skutečně, vesnice pomalu ale jistě vymírají. Důvody jsem zmínil v předchozí kapitole. Za neustálého vyzvánění jsme posnídali, sbalili se a vyrazili pro vodu a na obchůzku první české vesničky. Cestou na hřbitov jsme minuli průvod černě oděných lidí, kteří právě uložili svého souseda mezi předky. Ač hřbitovy z hloubi duše nemám rád, musel jsem ocenit umístění toho zdejšího na kopečku nad vesnicí a výhled, který se zde naskýtá.
(Celý příspěvek…)

Rumunsko 2008 (Banát, Godeanu, Retezat): den první – Není hrůza jako Hrůza

Evčin brněnský byt, ve kterém jsme s Peterem, Jendou strávili část poslední noci před cestou, bohužel leží v celkem neklidné čtvrti, proto se nedá říct, že bychom se těch pár hodin nějak extra prospali. Správný dobrodruh ale přežije i horší věci, a tak přestože budík ohlásil vstávání a odchod krátce po půlnoci (cca hodina a půl spánku), na vlak jsme vyrazili docela čile hnáni vidinou nadcházející cesty. V podchodu pod hlavákem jsme se setkali s dalšími členy expedice a když pak na nástupišti zaparkoval i rychlík Pannonia, nic nám nebránilo směle vyrazit do dálek.
(Celý příspěvek…)

Rumunsko 2008 (Banát, Godeanu, Retezat): prolog – Na cesty!

(Editováno 2010) Dovolím si trošku toho úvodního slova. Možná nebude tak čtivé a atraktivní jako samotný cestopis (a kdo ví jestli ten), ovšem zde se hodí.

Těžko říct, jak všechno vzniklo, těžko nyní dopátrat se úplných kořenů. Svou roli v tom, krom touhy po dobrodružství a pevném rozhodnutí navštívit v létě neznámé kraje, hrála skupina Fanfare Ciocarlia a hlavně její fanoušci v našich žurnalistických řadách. Ty nadchla myšlenka návštěvy rodné vesničky oblíbené skupiny, čímž položili základní směr naší expedice, Rumunsko. Když jsme měli určující myšlenku a směr, mohlo se začít s plánováním. Po dlouhém surfování po internetu, pročítání průvodců, dohadovaní, úvahách, duševních pochodech a prosazování zájmů asi dvanácti lidí vykrystalizoval konečný návrh. Do Rumun se vypraví dvě paralelní skupiny, z nichž muzikantskou vesnici sice nenavštíví ani jedna, ovšem o zajímavé cíle po cestě rozhodně nebude nouze.
(Celý příspěvek…)